čtvrtek 18. září 2014

15 děsivých věcí, které děti řekli svým opatrovníkům {**}

"Můj blog je opět v provozu!"....dobře, to by mohlo být pro většinu rodičů děsivé, ale zrovna jsem se vás pokusil tímto nejapným vtipem upozornit, že se můžete těšit na další překlady děsivých příběhů, CreepyPast a dalších věcí týkajících se horroru :) Ale teď se již pusťme do článku samotného :) Není to CreepyPasta, ale jeden zajímavý článek, který jsem našel na internetu. Snad se bude líbit. :) 


Zdroj: http://www.flicker.com/

1. 

   Před pár lety jsem ukládal kamarádovo dceru do postele. V té době jí byly asi 3 roky nechtěla jít spát. Ptala se mě, proč musí do postele a já jí odpověděl "Protože je pozdě a je na čase, aby se malé holčičky prospinkali.". Potom ukázala do prázdnoty přes pokoj a řekla "A co támhleta holčička?"

2.

Jsou to dva roky zpátky, co jsem prohlížel své fotoalbum ze základní školy, spolu se svou pětiletou sestřenicí. Když jsme se dostali na na stránku s fotkou ze druhé třídy, ukázala na klučičí fotku a řekla "To je Nikolas!". Když jsem se zeptal, kdo je Nikolas, odpověděla "Ten kluk, co je u mě ve skříni.", a pokračovala klidně v listování. Málem jsem umřel.

3.

Malé děti toho ví víc, než si myslíme. Moje neteř je 4 roky stará a neustále mluví o 'své starší sestře'. Taky s ní vždycky mluví. Je jedináček a neví, že její matka už před pár lety byla těhotná a v polovině těhotenství o malé přišla. Občas mě to udivuje.

4.

Zrovna jsem mířil do koupelny ve druhém patře domu mé tety, když jsem uviděl mou sestřenku April, jak sedí na schodech. April byly 4 a byla hodně živá. Bavila se tím, že vyváděla různé obličeje, zatímco seděla. Ptal jsem se jí co dělá. "Opičím se po té slečně s copem.". Rozhlédl jsem se, nikdo kolem nás nebyl. Zeptal jsem se "Kde je ta slečna, April?". Ukázala na trubku, která vedla rovnoběžně se schodištěm. Zeptal jsem se April "Co ta slečna dělá?". "Legrační obličeje.", řekla. Usmál jsem se a pokračoval po schodech, když vtom April řekla něco, co mě úplně zmrazilo. "Její cop je kolem jejího krku.". Otočil jsem se a řekl April, aby to zopakovala. April ukázala, "Ta slečna visí za cop...Dělá legrační výrazy.", Potom udělala obličej, který vypadal jako někdo, kdo se dusí.

5.

Hlídal jsem Jacka (5 let), který mi řekl, že muž jménem Jacob, co vypadá jako dřevorubec sedí vedle mě na gauči. Musel vidět můj šok, když řekl "Neboj, nemá žádné ruce.".

6.

Můj malý synovec často mluvil o ženě, co navštěvuje v noci jeho pokoj. Říkal, že nosí červené šaty, jmenuje se Frannie a zpívá mu...a taky, že se vznáší.

7.

Dával jsem pozor na pár dětí, zatímco jejich rodiče byli na filmu. Uložil jsem nejmladší (4) a šel sledovat televizi, než se jejich rodiče vrátí domů. Příští den volali. Podle již zmíněného 4-letého jsem stál v chodbě, dlouho ho pozoroval a usmíval se. Byl jsem tak zmatený, že jsem nevěděl, co říct.

8.

Moje kamarádka a já jsme jednou večer hlídali jeho 4-letého bratránka a opravdu věřila na reinkarnaci a rozhodla se svou teorii otestovat právě na malém bratranci. Začala se ho ptát na otázky, kterým očividně nerozuměl, ale potom se ho optala přímo "Co jsi byl před tím, než jsi byl (jméno dítěte)?". Odpověděl, že byl dirigent a začal mávat rukama tak, jak to dirigenti dělají. Problém byl v tom, že to dítě se narodilo slepé.

9. 

Před pár lety jsem hlídal kamarádovo dceru. Žili v bytě s velkým oknem na terasu. Přišla k proskleným dveřím u terasy a pár minut bezcílně koukala do tmy. Krátce na to mi vběhla do náruče opakujíc "Strašidelné. Moc strašidelné." Nenechala mě ji položit a trvala na tom, abych ji držel a kolébal celou následující půlhodinu. Eventuálně začala opakovat znovu a znovu: "Tma jde dovnitř. tma jde dovnitř."

10.

Po tom, co jsem ho uložil, řekl: "Víš, já nikdy nikoho nezabil. Nemuseli mi brát celé rameno. Ale země byla celá od krve." Má teorie - reinkarnovaný voják z 1. světové války.

11.

Hladila jsem 3-letého syna mé kamarádky a najednou řekl velice vážně: "Slibuji, že ti nikdy nebudu ohlodávat kosti. Slibuji.".

12.

Před pár měsíci jsem ztratila přítele, když ho zasáhla náhodná kulka a když jsem šla navštívit jeho malého bratrance pár dní potom, co se to stalo, přišel ke mě zrovna když jsem brečela. Zeptal se mě proč pláču a já mu odpověděla, že mi chybí můj přítel. Nasadil velice zmatený výraz a řekl "Proč? Sedí venku na terase."

13.

Kdysi jsem hlídal holčičku jménem Sára, která zbožňovala, když jsem ji hlídal. Vím to, protože její mamka mi říkala, jak si vždycky vyžádala mě, namísto ostatních. Ale Sára to jednou večer vzala ještě dál a řekla "Až umřeš, chci si tě dát do skleněné baňky, takže si tě můžu nechat a navždy tě vidět.".

14.

Jednou jsem dohlížel na malého bratránka v Montaně a a začal mi vyprávět o 'Plazivci', co žije pod postelí jeho mámy a táty. Zvrací po tom, co je navštíví. Jednou jsem udělal tu chybu, že jsem se zeptal jak vypadá. Řekl "Oh, on nemá obličej.".

15.

Jednou v noci jsem dával pozor děti mého kamaráda. To nejmladší (kolem pěti let) nakreslilo obrázek ženy visící ze stropu, zvedl hlavu a pověděl "Řekla mi, abych tohle nakreslil. Jde si pro tebe. Schovej se."

                                                                                                                                                 BrenethCz

pondělí 23. června 2014

Dívka na fotografii (CreepyPasta) {*}

   Jednoho dne, hoch jménem Tom seděl ve škole a pracoval na matice. Do konce školního dne zbývalo 6 minut. Jak se tam zabýval domácím úkolem, něco zachytilo jeho pozornost.

   Jeho lavice byla hne vedle okna, otočil se a podíval se do trávy. Vypadalo to jako fotka. Když měl po škole, rozběhl se k místu, kde ji naposledy viděl. Běžel tak rychle, jen aby ji nesebral někdo jiný.

   Zvedl ji a usmál se. Byl to obrázek té nejkrásnější dívky, kterou kdy viděl. Měla sukni s džíny, červené boty a její ruka měla zvednuté dva prsty do znaku "peace" (zdvižený ukazováček a prostředníček).

   Byla tak nádherná, že ji prostě musel potkat. Běhal kolem po škole a ptal se všech, jestli dívku z obrázku někdo nezná, nebo ji alespoň neviděl. Ale všichni odpověděli pouze "ne". Byl zdevastovaný.

   Když dorazil domů, ptal se své starší sestry, jestli onu dívku nezná, ale bohužel, ani ona o ní nic nevěděla. Bylo dost pozdě, a tak Tom vyšel do schodů, umístil obrázek na svůj noční stolek a šel spát.

   Uprostřed noci Toma vzbudilo zaťukání na okno. Bylo to jako poklepání nehty. Vyděsil se. Po zaťukání uslyšel chichot. Poblíž okna uviděl stín, a tak vstal z postele, došel k oknu, otevřel ho a následoval chichot. Když ho dostihl, bylo pryč.

      Následujícího dne se zeptal sousedů, jestli dívku znají. Všichni opět odpověděli ne. Když jeho matka přišla domů, ptal se i jí, jestli ji neviděla. Neviděla. Odešel do svého pokoje, umístil fotku na noční stolek a usnul.

   Znovu ho probudilo ono klepání. Sebral fotografii a následoval chichot. Přecházel silnici, když v tom se ze zatáčky vyřítilo auto. Zemřel svírajíc fotku.

   Řidič vyskočil z vozu s marnou snahou chlapci zachránit život, ale už bylo příliš pozdě. Až poté si všiml, že chlapec něco svírá ve své ruce a předmět zvedl.

Byla to fotografie roztomilé dívky se třemi zdviženými prsty.

sobota 21. června 2014

Legenda pro CreepyPasty na mém blogu

   Dobrý večer, náhodný čtenáři.
Rád bych upozornil na nové pomůcky pro orientaci na mém blogu. Když jde o CreepyPastu, nikdy nevíte, na čem jste. A vím, že každý má jinak stavěné a pevné nervy. Z tohoto důvodu jsem přišel s novým systémem pro hodnocení mých překladů. Možná jste si všimli, že na konci názvu povídek najdete hvězdičky. Hvězdičky představují děsivost, nebo brutalitu daného strašidelného příběhu. Maximum hodnocení je 5 hvězdiček, čím horší na nervy, tím více hvězdiček. Berte to jako malé varování před tím, než se pustíte do čtení.
   Děkuji za pozornost.

Váš
BrenethCz

Unavený muž (CreepyPasta){* * * *}

Tato fotka se nejvíce blíží tomu, jak to zhruba vypadalo
u Dana na zahradě
   Na jaře roku 1992 mi bylo 15 let. Byl jsem zrovna doma u svého kamaráda Dana, spolu s mými dalšími kamarády jménem Ken a Marley. Dan měl obrovský dvorek, ale většina z něj byl les. Naštěstí to tam dobře znal a vzal nás na procházku.
 
   Dan vedl cestu, (asi 4,5 metru před námi) zatímco jsem byl s Marley a Ken byl zhruba metr a půl za námi. Řekl, že se můžeme někde zastavit a něco zakousnout (Ken vzal sebou nějaké brambůrky a křupky).

   Jak jsme tak šli, uviděli jsme hřiště. Ode mě to bylo dobrých 10 metrů, ale Dan byl blíž. Bylo hodně mlhavo. Bylo to tam, abych řekl pravdu, hodně depresivní. Nejenom tou oprýskanou barvou, strašidelnými jedlemi a prostředím, ale spíš způsobem, jakým bylo hřiště postaveno. To bylo HODNĚ depresivní, nebylo to zorganizované, jak by jste od hřiště pro děti čekali...tzv. "prolejzačky", byly mimo, spolu s ne tak veselým kolotočem uprostřed (říkám to proto, že ta zatracená věc byla nakloněná na stranu a nemohla se, pro lásku Boží, točit) a pár houpavými zvířátky, které se při poryvu větru skřípavě cloumaly ze strany na stranu. Každopádně, Dan si sedl na platový ohradník kolem hřiště. Ve chvíli, kdy nás zavolal, ať si k němu jdeme sednout, uvědomil jsem si, že trochu ztratil barvu. Bylo to poznat hlavně v obličeji, ale na ostatních částech těla taky, například na ramenech.

   Když jste překročili plastový kruh, který označoval území hřiště, začala Vám být zima a hodně jste zbledli. Předpokládal jsem, že je to způsobováno faktem, že vítr měl na hřiště přímí přístup, díky odkrytému prostoru od stromů a bledost byla pouhým důkazem chladného větru. Další věc, které jsem si po chvilce všiml byla, že tady nebyl žádný vyznačený vstup, kudy by se dalo na hřiště jít, žádná cesta, nebo jiný znak lidského zásahu. Všichni jsme si sedli a jedli brambůrky. Zvedl jsem a rozhodl se trochu "prozkoumat" hřiště. Teď si přeji, abych to nikdy neudělal, protože to, co jsem našel bylo naprosto zvrácené. Houpací zvířátka na pružinách měla přes oči velké "X" a pokrouceně se mračila, jako poslední škleb, jako by byly mrtvé...to divné bylo, že vypadala jako by to bylo namalované přes původní povrch.

    Další na řadě byl kolotoč...opět šlo o hrozně postavenou konstrukci, ale na sedačkách byly kresby křídou, které zachycovaly věci, jako stětí (většinou novorozenců a dětí), poškozovaní a absolutní mutace. Ale tyhle obrázky vypadaly jako práce někoho, komu jsou 3 roky, ne nějakých teenagerů, nebo nějakého 40-letého psychopata. A nakonec, ta nejděsivější věc, co jsem kdy viděl, žlutá klouzačka. Byla zdeformovaná, jako by ji někdo nahříval zapalovačem. Nožem tam byla vyřezána perfektní řada písmen "X" až nahoru, přes celou polo-roztavenou klouzačku. Možná nejděsivější byla černá tekutina, která v rýhách zůstala, jako uschlá krev z nože. Zbytek klouzačky jí byl taky pokrytý. A na jejím konci byly malé kaluže krve a krvavé stopy vedoucí zpátky k prolýzačkám. A ty stopy byly opakované, jako by se to dělo opakovaně. Otisky bot byly všechny shodné. Na opačném konci skluzavky bylo krví napsáno: "OPAKUJ OPAKUJ OPAKUJ, ZAPLAŤ MASEM A KRVÍ".

   Okamžitě jsme to místo opustili a utíkali zpátky k Danovu domu rychlostí, o které jsem do té doby nevěděl, že umím vyvinout. Za celý život jsme o tom místě rodičům, ani nikomu jinému neřekli. Ani policii. Ani jiným dětem ve škole. Dokonce ani mé ženě ne. Zapomněl jsem na to...až do minulého týdne, kdy jsem si pustil zprávy na FOXu. Někde v Jižní Karolíně našli v kuchyni dvě mrtvé děti (jednomu byly 4 roky a druhému 2) a podle toho, co ukázali důkazy, opakovaně použili kuchyňský mixér k sebepoškozování svých ramen a nohou. Na zeď svou krví napsali "OPAKUJ OPAKUJ OPAKUJ, ZPÁTKY PRO DALŠÍ".

   Další vyšetřování vyneslo na světlo, že vedl nápisu se na zdi objevil i jiný otisk. Otisk patřil muži jménem Derry Reynolds a že je po něm vyhlášeno pátrání. Derry Reynolds byl náš učitel náboženství na střední. Všechny nás učil v jeden rok a vždycky se nám snažil vysvětlit, abychom nechodili do "svatyně unaveného muže". Z nějakého důvodu to vtloukal do hlavy hlavně Danovi a nikdy mi nebylo jasné proč, až do teď. Spousta lidí předpokládala, že je to jen strašidelný vtip, nebo, že mu už začíná hrabat. Teď to všechno začíná dávat smysl, začínám si myslet, že "svatyně unaveného muže", představuje to hřiště. Během jara roku 1992 za podivných okolností zmizel.

   Pokusil jsem se kontaktovat Dana, ale ukázalo se, že byl zadržen nějakými povstalci v Iráku a už o něm nikdo neslyšel. Byl pokládán za mrtvého, předpokládalo se, že byl popraven, nebo tak. Ale říká se, že se před dvěmi lety zabil ve vězení, kde ho dřeli "opakovanými" a tvrdými ranami hlavou zeď, dokud si nerozbil lebku a na místě vykrvácel. Něco podobného se stalo s Kenem a Marley. Ukázalo se, že se dali dohromady a Ken připomenul Marley ten den v lese.

   Když to Ken zmínil, začala pořád dokola říkat "OPAKUJ OPAKUJ OPAKUJ" a mlátit Kena lampou v jejich obývacím pokoji, dokud ho nezabila a potom si vyloupla vlastní oči. Tomu případu se přezdívalo "Soud Slepé Vražedkyně Marley". Marley musela podstoupit operaci, ale nedostala svůj zrak zpět. Byla zabita během soudu, kde se za svého křiku "OPAKUJ OPAKUJ OPAKUJ" pokusila rozsápat krk svému právníkovi, což se jí podařilo pouze částečně. Byla střelena strážníkem do krku a kvůli dušení musela být ještě 3x střelena do hlavy, než zkolabovala.

   Poučení z tohoto příběhu je, nikdy nechoďte na pozemek za Danovým domem a to za žádných okolností. Nevíte, kde to je? Dobře.

   Od té doby uběhly dva roky. Je jaro a já si každý den vytrhávám nehty. Už jsem ztratil moc krve a o jeden prst jsem přišel nadobro. Moji doktoři si myslí, že mám nějaký druh obsesivně kompulzivní poruchy, ale není to tak, že bych nemohl přestat. Musím to dělat, potřebuji to, musím zaplatit masem a krví, musím opakovat.      

pátek 20. června 2014

Malý růžový batůžek (CreepyPasta){*}

Pokud najdete malý růžový batůžek, za žádnou cenu ho neotevírejte. (Pro překlad otevřete článek celý)

 


  

 


čtvrtek 19. června 2014

Důležitý vzkaz (CreepyPasta){*}

   Nedívej se na mě jako blázna, až tohle budeš číst. Nemám moc času, takže se pokusím všechno vysvětlit, jak nejrychleji to půjde. Všichni věříme, že nějaký "druhý břeh" existuje, že? Něco jako...další dimenze, kam odchází všechny duše zemřelých. Něco jako portál, kde čekají další věci a výzvy.

   Se stejnou vírou se teď obracím na tebe a doufám, že mě vyslechneš. Jsi ve velkém nebezpečí.Vy všichni jste! Lidé odchází na to další místo skrz náš svět, ale každá silnice má dva proudy, kterými se po ní dá cestovat. Nezapomínejte na to! Pro můj svět je už pozdě, ale vy všichni máte ještě šanci se zachránit! Když slyšíte pískání v uších, většinou to necháte být, jako nějakou změnu tlaku, nebo cokoliv jiného, na co se ve zprávách vymluví.

   Za těmito zprávami, ale číhají oni. Snaží se dostat do tvého světa a protrhnout hranici, mezi jejich světem a tím vaším. To je to pískání, co slyšíte, oni trhají hranici a mísí se s jejich vřískotem! Když vám začne pískat v uších, utečte! Musíte přežít!

   Sebe se ptám, jak jsem to tehdy mohl ignorovat...jak jsem mohl být tak slepý...Ale už je pozdě. Nevím, jestli se k vám tento vzkaz dostane před tím, než vás začnou pozorovat ve spánku a plížit se za vámi, čekajíc, až k nim otočíte záda. A já jen čekám, až vás napadne přečíst si první slovo z každého odstavce.


úterý 17. června 2014

Update

Milá (prozatím) neexistující komunito


Hledání cesty v odrazu stínu
(práva na fotografii vlastním já)
   Omlouvám se Vám, že nebylo možné přidávat komentáře. Chyba byla napravena a nyní nemusíte být registrováni, aby jste mohli vyjádřit svůj názor. Dále se omlouvám, že má první publikovaná CreepyPasta byla tak dlouhá. Pro začátek jsem chtěl vybrat jednu z těch nejznámějších, kterou jsem již několikrát zmiňoval - Jeff the Killer. Velká část těch známých a populárních po internetu jsou delšího znění. Pro osvěžení, se pokusím publikovat kratší povídky se stejnou dávkou strachu. Takové...CreepyPasty v prášku...řekněme...Každopádně na té poslední jsem doslova strávil den, jak překladem, tak vytvářením titulek k přiloženému videu. Pokud v budoucnu zveřejním překlad nějaké delší povídky, ujistím se, že ji rozdělím na menší části, které se budou svižněji číst. 
   Další záležitost, kterou bych zde chtěl zmínit je šíření mého blogu. Pokud máte jakékoliv dotazy, názory, připomínky, nebo cokoliv podobného rázu - nestyďte se ho projevit slušnou formou v komentářích. Doporučením mého blogu přátelům, kteří by v něm mohli najít novou zálibu mi do začátků moc pomůže. :) 
   Blog vytvářím pro Vás všechny. Z toho plyne, že rád uslyším Vaše návrhy k danému tématu, návrhy na diskuzi, nebo CreepyPasty, které by jste chtěli vidět přeložené. Toť ode mě pro dnes vše a těším se na vaše reakce a názory v sekci komentářů. 

Váš
BrenethCZ